Vtipy od AlíkaZápasy 15. a 16. kola - SKST PLUS Hodonín C, TJ Mokrá Horákov A
SKST PLUS Hodonín C - SKST Dubňany A
Po úspěšném dvoukole nás čekaly zápasy v hernách soupeřů. V sobotu obzvlášť pikantní duel, který v každém hráči v naší sestavě zanechal trochu nostalgie. Vždyť ještě několik let zpět jsme v totožném složení nastupovali v dresech soupeře, dá se říct, že jsme hráli téměř v domácím prostředí. Na místo dobře známé jsme dorazili s velkým předstihem a stihli jsme se dokoukat na utkání 3. ligy mezi Hodonínem a Mikulčicemi. Na hale byl samozřejmě přítomný legendární tréňa Vladimír Brhel, který měl utkání na starosti.
Do dvouher jsme vstupovali za stavu 1:1, na dvojce si celkem snadno PB/Vesi poradili s domácími, my s Ilčou jsme natáhli sérii proher, když jsme po boji prohráli s mladíky Ondrou Králem a Ríšou Pařízkem 2:3. Za zmínku stojí, že nás kluci poslali asi 4 krát "kolem saka" a bohužel pro nás v tom pokračovali i ve svých dvouhrách. Po prvním kole jsme s domácími stále drželi krok a stav se zastavil na vyrovnaném skóre 3:3. Ilča si s přehledem poradil s Jirkou Králem a Vesi vydřel důležitý bod v pěti setech s Liborem Melicharem. Já a PB jsme nestačili na výborně hrající a talentované duo (Ondřej Král, Richard Pařízek). Od druhého kola jsme již tahali za kratší konec, ve dvouhrách jsme již byli schopni porazit jen Jirku Krále, ostatní domácí hráči žádnou další bodovou ztrátu nepřipustili. Nezbývá než pogratulovat soupeři, především Ondrovi Královi s Richardem Pařízkem, kteří budou příští rok nejspíše pravidelně nastupovat ve 3. lize, kvalitu na ni určitě mají.
TJ Mokrá Horákov A - SKST Dubňany A
V neděli jsme si chtěli spravit chuť a vyrazili jsme do Mokré. Nikdo z nás proti tomuto soupeři ještě venku nehrál, takže jsme jeli trochu do neznáma a nevěděli, co čekat. Vyjížděli jsme poměrně brzo, protože začátek zápasu byl vypsán na 9:00, raději jsme si tedy ponechali časovou rezervu na případné hledání herny. Po asi 10 minutovém hledání vstupu do základní školy (amatéři), jsme to přeci jen dokázali. Hosté nás přivítali v dobré náladě a také pohoštěním, za které moc děkujeme. Po čtyřhrách jsme vedli 2:0, poměrně hladce jsme zvládli obě čtyřhry a po dlouhé době jsme vstupovali do dvouher ve vedení. Když jsme s Ilčou zvládli první dvě dvouhry v poměru 3:0, vypadalo to, že bez problémů směřujeme k vítězství. Šeredně jsme se mýlili, domácí jakoby zařadili vyšší rychlostní stupeň a zápas se začal nebezpečně otáčet. Když jsme prohráli 5 dvouher za sebou, nevypadalo to s námi vůbec dobře a soupeř se dostal do vedení 5:4. Jelen v další dvouhře odvracel mečbol a po zaznění jeho zatím nejemotivnějšího vyjádření v dosavadní soutěži "A DOST" se nám všem zvedla týmová morálka. Utkání nakonec otočil a od té doby jsme se ocitli na koni zase my. Po dvou veledůležitých pětisetových bitvách (já s Patákem a Jelen s Kvapilem) jsme nakonec utkání ve velmi vypjaté atmosféře dovedli do úspěšného konce.
Po cestě zpátky jsme si v dobré náladě utahovali z Jelena, že by měl ve 14:00 nastoupit ještě za béčko ve Vracově. Ten s tím v zásadě nesouhlasil, protože by se nestihl ani naobědvat (což byla v konečném důsledku i moje chyba, protože jsem si zapomněl mobil s peněženkou v autě a kluci se museli z Dubňan vracet do Hodonína), o to je pro mě větší záhadou, že Jelen do zápasu ve Vracově přesto nastoupil a dělal 4,5 bodu. Klobouček, Jelene.
Zápisy z utkání